Jak jsem již zmiňovala tady, buď nedělám nic, nebo všechno.
Byl jednou tedy jeden den, kdy jsem se rozhodla upéct dva slané koláče. Nebylo to úplně rozumné rozhodnutí - přece jen pro dva toho bylo docela dost.
Na druhou stranu bylo fajn, že jsme k večeru šli s mužem za našimi kamarády - za kresleným Woprem (ano, opět jsi slavný) a jeho ženou, a nemuseli jsme tak přijít s prázdnou. Tímto vřele děkuji za poskytnutí půlky Vašeho kuchyňského vybavení (haha).
Neštěstí ve štěstí bylo takové, že paní Wopršálková nejedla špenát, potvora.... a pan Wopršálek....no, to ani zmiňovat nebudu (protože nemůžu). Ještěže jsme následující den jeli někam, kde jsme to mohly rozdat a zbaštilo se to, a ani se neceklo.
Konec příběhu.
Výzva tentokrát pocházela z Minnesoty od Hannah z Rise and Shine. Naším úkolem bylo upéct jeden zakrytý koláč s libovolnou náplní. Sama jsem nic nevymýšlela, ale upravila jsem si jeden z nabízených - středomořský pizza koláč.
Sladkého bylo dost, je čas přijít zase s něčím jiným. Co třeba slaný koláč plný špenátu, lahůdkové cibulky a sýru?
Jednu chvíli nedělám nic a pak se hecnu a upeču jeden koláč plus výzvu odvážných pekařů, a to v jeden den... To by se z toho jeden pic - třeba já, při následném mytí nádobí... pfff.
No nic, tak tady ho máte!
Mám pocit, že jsem si vypěstovala závislost na sladký, kterou pociťuju ještě víc po tom, co jsme dojedli Třímlékový dort. Je to vůbec možný?
Jestli ne, tak si ji stejně dovoluju diagnostikovat. Jinak to nevidím.
Nicméně, mám poslední dobou strašnou chuť na takový ty klasický cukrárenský zákusky - věnečky, indiánky a tak dále. A když mám na něco chuť, tak to prostě musím mít, to se prostě nedá svítit.
Takže jsem se do věnečků pustila. Hledala jsem recepisy všude možně, ale jelikož jsem chtěla krém z pravé vanilky a ne z pudinku, měla jsem velmi zúžený výběr a nakonec jsem se inspirovala receptem v Apetitu.
Hned podle titulku článku zveřejňující zářijovou výzvu jsem měla fakt radost. Na tenhle dort jsem měla už nějakou chvíli zálusk - od té chvíle, co jsem právě Třímlékový dort viděla v Deníku Dity P.
Inma z La Galletika nás vyzvala, abychom udělali Pastel de Tres Leches, ve kterém se používají tři různé variace z mléka.
Tenhle dortík nepatří mezi ty nejdietnější a nejmíň sladký, ale vážně jednou za čas stojí za to zhřešit. Je úžasně vláčný a troufám si říct, že jeden z nejlepších dortů, co jsem kdy ochutnala. No, ochutnala. Jeden dort pro dva není úplně to ořechové (rozuměj dietní). Takže se s někým rozdělte.
Miluju houby, fakt jo. Můj muž nechápe, jak je můžu jíst a ještě, jaktože mi můžou chutnat - prý na houby čůraj stromy a lišky... A že prý budu mít vzteklinu... (No, ale lišky dělají e-e taky na lesní jahody, borůvky, ostružiny a veškerý takovýhle super věci, který si můžete dát v lese zadáčo)...Tušili jste to? :D
Každopádně jsme se vydali využít ještě posledních šancí ulovit něco do košíku a přinesli jsme si domů pár hub. Když jsem bydlela doma, tak mamka vždycky udělala kotel houbovky a já si ji brala jen tak do misky a jedla ji lžičkou, jakýpa copa.
Dívala jsem se na internetu, že se ve spoustě receptech vyskytuje zakysaná smetana a ocet a tak dále. My to takhle neděláme, přišlo by mi, že by to bylo skoro jako kulajda, až na ten kopr.
Takže tohle je prostě naše houbovka. Jednoduchá, rychlá a nejlepší.
