Což takhle dát si kopu nadýchaných lívanců se skořicovou posypkou, máslem a teplou borůvkovou omáčkou?
Pro ty, co si říkají, "kde asi teď vezmu borůvky?", mám dobrou radu. Buďto si udělejte
kámoše mezi dvanácti měsíčkama nebo se v létě vrhněte do lesa a nasbírejte si sto litrů (plus mínus 98 litříků) borůvek tak jako já s mamkou a zamrazte si je na horší časy. A pak můžete machřit s lesníma borůvkama celý rok! Haha, fikaný, co?
Tak se nebojte fialových zubů a pusťte se do nich!
Já vím, jsem blogová zanedbávačka obecná, ale ne schválně! Pomalu, ale jistě pracuji na článku z besedy s Ditou Pecháčkovou, ale je to hrozně zdlooouhavý, nahrávala jsem ji na telefon a kvalitka hodně hodně hodně špatná... (Máte představu, jak moc?) A taky se ozývají školní povinnosti, a to taky hodně hodně hodně.
Ovšem našla jsem si chvilku na návrat do dětství. Na krupičkovou kaši. Stydím se jako blázen, jelikož se přiznám k něčemu strašně strašnýmu - doposud jsem ji nedělala. Doteď mi ji připravovala maminka anebo paní kuchařka ve školce.
Jsem už velká holka, a tak jsem se do ní pustila sama. Sama, avšak s praktickým návodem, jak se dostat zpět do dětství, od Dity Pecháčkové.
Staňte se zase malým bezstarostným pišišvorem alespoň na chvíli!
Když se řekne květák, tak spoustu lidí začne ohrnovat nosánek, jakože fůj, květák, blabla.
Truhlíci, co?
Třeba takový smažený květák nebo mozeček, to je pohádka! A navíc je květák dobrej kámoš, když se snažíte držet dietku, a má spoustu vitamínů, především vitamín C - když si dáte porci syrového květáku posichrujete denní dávku Céčka.
Polívčička, kterou vám zde představuji, nepatří sice mezi ta nejdietnější jídla na světě, ale je moc dobrá, tak se do ní dejte!
A jestli máte vůči květáku předsudky, tak je nemějte!
Chtěla bych z celého srdéčka poděkovat všem šmírákům, kteří sem občas zabrousí. Díky Vám byla dnešního rána překročena hranice TISÍCE zobrazení blogu, a to za 42 dní od prvního příspěvku. Mám neskutečnou radost. ♥
Jsem aprílový dítě. A už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy dostala k narozeninám dort. Copak si nezasloužím dort jen kvůli tomu, že už nechodím na první stupeň základky?
Samozřejmě, že si ho zasloužíš, Kačenko.
A tak - když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. (Rozuměj: Když mi nikdo neudělá dort, musím si ho udělat sama.)
Nedávno jsem byla s kamarádkou (která má shodou okolností taky narozeniny na apríla) v jedné kavárně a obě jsme měly chuť na Cappuccino dort. Jenže tenhle dort kolem cappuccina, kafe nebo čehokoliv z kávovejch bob(k)ů ani neprošel! Byla to jen hnědá buchta s hodně moc máslovým krémem. Fujky.
V té chvíli se mi rozsvítila nad hlavou taková ta žárovka signalizující super nápad - Kača si udělá kafíčkovej dort pěkně doma.
... a tímto způsobem se kávový dort ocitl na mém imaginárním to-bake-listu. Tak proč to nesfouknout na narozky?
